Vznik škody – na základě porušení zákonných povinností při výkonu veřejné funkce (zastupitele obce – úřední osoby).
V této záležitosti tvrdíme na rozdíl od orgánů činných v trestním řízení v Bruntále a v Ostravě, dle §12 odst. 1) 1trestního řádu, že může obci vzniknout škoda na majetku z přijatých rozhodnutí v orgánech obce.
Proč jsme se obrátili na orgány činné v trestním řízení v Bruntále a v Ostravě k prošetření, že obci Světlá Hora vznikla škoda?
Na základě porušení zákonných povinností, v návaznosti na způsobenou trestní odpovědnost. A také na vznik trestně právních důsledků u činnosti úředních osob (zastupitelů obce ve veřejné funkci), protože nekonali s péčí řádného hospodáře ve prospěch obce a občanů v souladu se zákonnými předpisy, dle §35 odst. 1) 2 a §38 3zákona o obcích a §159 odst. 1) 3, §159 odst. 3), §2910, §2911 a §2915 4 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku (NOZ)! A to s odkazem na složený slib zastupitelů obce 5, že se budou řídit zákona a Ústavou ČR a takové jednání lez pokládat za společensky škodlivý případ u nás na obci Světlá Hora, dle §12 odst. 2)trestního zákoníku 3, neboť spravujeme cizí majetek veřejnoprávní korporace, dle článku 101 odst. 3) 3 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR, a §2 odst. 1) 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích.,
viz rozsudek NS ze dne 8. dubna 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008, ve kterém je uvedeno, že informace týkajícího se obecního majetku, musí probíhat transparentně, což jeden z požadavků kladených na správu věci veřejnou, dle zákona o obcích A proto musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné týkající se podstatných náležitostí u právních vztahů, které se hroutí, jakmile k tomu nedochází. Což znamená, že nesmí odporovat svým obsahem nebo účelem zákonu a ani jej nesmí obcházet! A pak takový právní úkon je třeba nutné považovat za absolutně neplatný. A tato sankce je výslovně zakotvena v zákoně o obcích!
Vznik neplatností je objektivní skutečnost, neboť smluvní strany jednaly v dobré víře, přičemž případná odpovědnost za škodu, dle občanského zákoníku, která není dotčena, protože obecná ochrana dobré víry je budována na předpokladu poctivosti.
A to vše v návaznosti na zásadní principy:
Nikdo se nemůže s úspěchem dovolávat vlastní nepoctivosti! A také se nemůže dovolávat neplatnosti ten, kdo ji sám způsobil!
A vedle dobré víry je nutno počítat i s dobrými mravy, u kterých Ústavní soud v nálezu II. ÚS 190/94 (Sb.n.u., sv. 4, str. 313) konstatoval, že na základě občanského zákoníku, podle něhož výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nelze aktem aplikace práva konstituovat dosud neexistující práva či povinnosti.
A pro opatření neoprávněného prospěchu cizímu subjektu na úkor obce a občanů, dle nálezu ÚS, sp. zn. IV. ÚS 1167/11 10.
A tak, v návaznosti na zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, jsme žádali u orgánů činných o prošetření v trestním řízení, dle §12 odst. 1) trestního řádu 3, s odkazem na jejich působnost a rozsah, dle §4 odst. 1 písm. a) 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství a také dle účelu trestního řádu, tj. k plnění úkolů, k upevňování zákonností, k předcházení a zamezování trestní činnosti, dle §1 trestního řádu 3.
Tímto jsme, s odstupem času můžeme říct, že jsme byli naivní, když jsme předpokládali, že by mělo dojít v přípravném řízení k objasnění s pečlivosti ve prospěch nebo v neprospěch osob, na základě relevantních podkladů a skutkových zjištění a důkazů, dle §2 trestního řádu, týkající pravomocí a povinnostmi stanovené zákonem o obcích, či jiných zvláštních zákonných předpisů (hlavně zákona č. 89/2012 Sb., a č. 250/2000 Sb.), spadající do vyhrazené samostatné působnosti, dle §35 odst. 2) 6 zákona o obcích, k plnění úkolů od ZO, dle §84 odst. 2 písm. y) 7zákona o obcích, a také od RO, dle §102 odst. 2 písm. n) 8 zákona o obcích.
V této záležitosti jsme opírali o zákonné ujednání, judikatury a „Stanovisko MV ČR – odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Č. j. MV- 39770-2/ODK-2017“, které vzniklo v návaznosti na dotaz OŽIVENÍ o.s., které považuje za rozhodnout skutečnost, dle §35 odst. 3 písm. b) 9 zákona o obcích, a kterým se tudíž musíme řídit, v návaznosti na §69 odst. 2) 5 zákona o obcích, s odkazem na zákonné povinnosti a pravomoci.
1 Odkaz na soubor: OSZ Bruntál
2 §35 odst. 1 zákona o obcích „Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.“
3 Odkaz na soubor: Právo občana (po rozkliknuti se otevře tento soubor)
4 §159 odst. 3 občanského zákoníku „Nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.“
4 §2910 občanského zákoníku „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutníhopráva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“
4 §2911 občanského zákoníku „Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.“
4 §2915 občanského zákoníku „Je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.“
5 Odkaz na soubor: Úvod – 1 – preambule
6 §35 odst. 2 zákona o obcích „Do samostatné působnosti obce patří zejména záležitosti uvedené v §84, 85 a 102, s výjimkou vydávání nařízení obce.“
7 §84 odst. 2 písm. y zákona o obcích „Zastupitelstvu obce je vyhrazeno plnit úkoly stanovené zvláštním právním předpisem.“
8 §102 odst. 2 písm. n zákona o obcích „Radě obce je vyhrazeno plnit úkoly stanovené zvláštním zákonem.“
9 §35 odst. 3 písm. b zákona o obcích: „Při výkonu samostatné působnosti se obec řídí v ostatních záležitostech též jinými právními předpisy vydanými na základě zákona.“
10 Důležitým mezníkem v nahlížení na obce (územní samosprávné celky obecně) při nakládání s veřejným majetkem přinesl nálezÚstavního soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11. V něm Ústavní soud (patrně poprvé) vymezil existenci obecných nepsaných principů pro nakládání s obecním majetkem. Dovodil, zjednodušeně řečeno, že takové majetkové dispozice musejí být prosty jakéhokoli nerovného zacházení či diskriminace, resp. nesmějí při obecném nahlížení na ně vyvolávat jakékoli pochybnosti o rovném a transparentním přístupu ze strany samosprávy. Porušení tohoto požadavku vede k neplatnosti právního jednání, byť by obec jinak veškeré formální (procedurální) požadavky pro uskutečnění majetkové dispozice do puntíku splnila. K nálezu byla publikována tato výstižná právní věta: „Je vyloučeno, aby obec, jakožto územní společenství občanů majících právo na samosprávu (článek 100 odst. 1 Ústavy) a jsoucí veřejnoprávní korporací (článek 101 odst. 3 Ústavy) hospodařila s jí vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na prvý pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, v tom, že její správa je správou ve prospěch obce a nikoliv ve prospěch jiných subjektů. Samostatné spravování obce zastupitelstvem (článek 101 odst. 1 Ústavy) neznamená, že by zvolené zastupitelstvo a představitelé obce stáli nad společenstvím těch, kteří je k výkonu samosprávy zvolili. Ti, kdo obec spravují, neměli by ztratit ani na okamžik ze zřetele, že nejsou majiteli obce a že správa obce není poručníkováním těch, kteří obec tvoří. Vymkne-li se správa obce z těchto ústavních mantinelů, pak byť by i byla formálně ve shodě se zákonem, nelze jí přiznat soudní ochranu; je naopak úkolem soudů, aby takové ve své podstatě proti skutečné samosprávě namířené a tudíž protiústavní chování zastupitelstva neaprobovaly.“ A rozhodnutí ÚS, je snad závazné pro všechny orgány a osoby, dle článku 89 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR!!!