Odmítnutí šetření odpovědnosti úředních osob orgánů činných v trestním řízení v Bruntále dle judikátu – právní normy,

viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 5 Tdo 939/2017, vydanou ve Sbírce č. 1/2020 soudních rozhodnutí a stanovisek NS, který má, stejně jako my, úplně odlišný závěr, jak odbor Policie ČR v Bruntále týkající se šetření obce Světlá Hora. 

Proč toto tvrdíme?

Protože předpokládáme, že to odbor Policie ČR v Bruntále, ve svém šetření orgánu činného v trestním řízení u úředních osob ignoroval zde uvedenou základní a důležitou skutkovou povahu věci k subjektivní i objektivní stránce k chování těchto osob ve veřejných funkcích. Nebo toto je jen naše naivní představa, že takto se má chovat správná úřední osoba?

V tom případě je smutné vidět stav, jak Policie ČR k takovému hospodaření s veřejnými prostředky přihlíží a podporuje!!!

My předpokládáme, že všechny naše podání odborem Policie ČR v Bruntále byly vyřízené chybným způsobem. Protože nikdy tento odbor neshledal porušení uložených zákonných, či smluvních povinností, dle §220 odst. 1,2 písm. b) trestního zákoníku! Protože nikdy neshledal zneužití pravomocí odporujícím právním předpisům, dle §329 odst. 1 písm. b) odst. 2 písm. f) trestního řádu! Protože všechny odložil se závěry, že nešly vyřídit jinak! A jelikož máme k těmto závěrům pochybnosti, neboť toto nemá nic společného s tímto účelem trestního řádu: „Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.“ A proto vše zde zveřejňujeme.

Zásadní pochybnost nám vznikla až v návaznosti na směřující závěry uvedené v právní normě týkající se úředních osob vztahující do stejného členění pod §127 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb.) trestního zákoníku. A tím se zde chceme odkázat na právní normu, judikát Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 5 Tdo 939/2017, vydanou ve Sbírce č. 1/2020 soudních rozhodnutí a stanovisek NS, který má, stejně jako my, úplně odlišný závěr, jak odbor Policie ČR v Bruntále! 

A zde nám vznikly pochybnosti typu:

Proč nedošlo k šetření v trestní věci dle §220 odst. 2 písm. a) a §329 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a)trestního zákoníku?

Bylo to proto, co je uvedeno v judikatuře Usnesení NS ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 5 Tdo 939/2017? Kdy u těchto právních předpisů pod písm. a) kde je uvedeno: „že v případě porušení povinností, či překročení pravomocí bude ten, kdo to způsobil přísněji potrestán“. Nebo se jedná o tuto podstatu: „že Podstatou uvedeného trestného činu je tedy jednání, kterým pachatel porušuje povinnost, jež mu vyplývá ze zákona nebo ze smlouvy a spočívá ve spravování nebo opatrování majetku, aniž by bylo třeba, aby se pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu.“

Tak proč Odbor Policie ČR v Bruntále odkládal vše se závěrem, že nezjistil, že by se někdo obohatil nebo získal nějakou výhodu, a proto nemohli učinit jinak, než věc odložit.

Proč se vůbec odbor Policie ČR v Bruntále nezabýval možného spolupachatelství úředních osob, dle §23 trestního zákoníku nebo dokonce §221 trestního zákoníku – nedbalostní jednání? 

Odbočíme. Nyní běží aféra ve fotbale a říká se, že jde o chobotnici, která vznikla nečinnosti Policie ČR. A ozývají se výzvy, aby se slušní lidé ozvali a zapojili se dění do fotbalu. A takto chobotnice ve skutečnosti funguje nyní v obecních samosprávách, protože ti nečestní již mnoho čestných a slušných zlikvidovali. A klidně můžeme tvrdit, po našich zkušenostech, že za tiché podpory Policie ČR se rozkrádají veřejné finanční prostředky obecní samosprávy!

Ale pro jistotu některé podstatné věty této judikatury níže uvádíme:

Ve větě 25. této judikatury je uvedeno: „Podle §220 odst. 1) trestního zákoníku se dopustí porušení povinnosti při správě cizího majetku, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a tím jinému způsobí škodu nikoliv malou, přičemž přísněji bude potrestán, kdo podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení spáchá takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, resp. podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení způsobí takovým činem značnou škodu. Tj. že porušili zákonem uloženou povinnost opatrovat a spravovat cizí majetek.“

Ve větě 26. této judikatury je uvedeno: „Podstatou uvedeného trestného činu je tedy jednání, kterým pachatel porušuje povinnost, jež mu vyplývá ze zákona nebo ze smlouvy a spočívá ve spravování nebo opatrování majetku, aniž by bylo třeba, aby se pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Takové jednání pachatele musí být úmyslné, úmysl musí zahrnovat nejen porušení uvedené povinnosti, ale též způsobení škody nikoli malé (§13 odst. 2 trestního zákoníku), zatímco ve vztahu ke škodě značné (nejméně 500.000,- Kč ve smyslu §138 odst. 1 trestního zákoníku), jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby postačí zavinění z nedbalosti (§17 písm. a trestního zákoníku).“

Ve větě 27. této judikatury je uvedeno: „Trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a)trestního zákoníku se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, přičemž přísněji bude potrestána, pokud podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení opatří takovým činem sobě nebo jinému značný prospěch, resp. podle odst. 2 písm. f) téhož ustanovení způsobí takovým činem značnou škodu.“

Ve větě 28. této judikatury je uvedeno: „Podstatou tohoto druhého trestného činu tak je výkon pravomoci úřední osoby způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, a to úmyslně (§ 13 odst. 2 trestního zákoníku). Navíc zde musí být dán úmysl způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému prospěch, neboli musí být dán tzv. úmysl přesahující objektivní stránku skutkové podstaty (někdy též druhý úmysl či dolus coloratus). Přitom ke způsobení škody (příp. jiné závažné újmy, o niž zde nešlo) ani k opatření prospěchu jinému (či sobě, což nebylo obviněným kladeno za vinu) tedy nemusí dojít, postačí, pokud k tomu jednání pachatele směřuje.

Ve větě 30. této judikatury je uvedeno: „Obecně lze uvést, že trestný čin je podle § 15 odst. 1 trestního zákoníku spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může způsobit takové porušení nebo ohrožení, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle § 15 odst. 2 trestního zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.“

Ve větě 32. této judikatury je uvedeno: „Není pochyb o tom, že ke spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1 trestního zákoníku postačovalo zavinění ve formě alespoň nepřímého úmyslu.“

Ve větě 33. této judikatury je uvedeno: „To samé ovšem platí i pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 trestního zákoníku, neboť trestní zákoník výslovně v §329 odst. 1 trestního zákoníku ani v jiném ustanovení (§13 odst. 2 trestního zákoníku) nežádá pro tento trestný čin úmysl přímý, proto je třeba vycházet z obecné úpravy obsažené v §15 trestního zákoníku, který obsahuje úpravu jak úmyslu přímého, tak nepřímého. Není třeba úmyslu přímého ve vztahu k objektivně-deskriptivním znakům ani s ohledem na shora uvedený tzv. úmysl přesahující objektivní stránku skutkové podstaty, který navíc může též mít formu úmyslu nepřímého. V případě úmyslu přesahujícího objektivní stránku trestného činu, který spočíval v tom, že pachatel musel jednat popsaným způsobem s úmyslem způsobit jinému škodu (příp. újmu, o niž tu nešlo) nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch, nemusí ke způsobení škody či získání prospěchu dojít (nemusí tak mít tento úmysl následný odraz v objektivní realitě), postačí,pokud takovou škodu či prospěch pachatel zamýšlel, ať již následně k ní dojde či nikoli.“

UVIDÍME, JESTLI SE ORGÁNY ČINNÉ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ V BRUNTÁLE A V OSTRAVĚ SE KONEČNOU ŽAČNOU CHOVAT, DLE ÚSTAVNÍCH PRINCIPŮ:

  • PRÁVNÍHO STÁTU
  • ZÁKONNOSTI – PRÁVNÍ PŘEDPISY – PRÁVNÍ NORMY
  • ROVNOSTI PŘED ZÁKONY PRO VŠECHNY STEJNÝM ZPŮSOBEM

PO VŠECH ZKUŠENOSTECH NIKDO Z NÁS NĚVĚŘÍ, ŽE DOJDE KE ZMĚNĚ MYŠLENÍ. 

A PROTO TENTO WEB K INFORMOVANOSTI ŠIROKÉ VEŘEJNOSTI.