Analýza Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ),
týkající se trestní odpovědnosti osob činných ve volených orgánech územních samosprávných celků, která by měla sloužit především jako materiál pro všechny státní zástupce.
K této problematice vypracovalo Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) „Analýzu pod č. j. 4 NZN 603/2014“ 1,aktualizovanou pod č. j. 4 NZN 603/2016“, týkající se trestní odpovědnosti osob činných ve volených orgánech územních samosprávných celků, která by měla sloužit především jako materiál pro všechny státní zástupce, tedy i pro OSZ Bruntál a KSZ Ostrava!!!
Analýza sumarizovala okolnosti, které by měli zvážit při posuzování případné trestnosti jednání starostů, zastupitelů a radních při hlasování v kolektivních orgánech.
Analýza vydala zásady např. typu:
Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti.
Právní jednání učiněná v rozporu s §38 zákona o obcích, jsou neplatná.
Obec je povinna chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 38 OZ).
Analýza vydala nejčastější skutečnosti vedoucí k zavinění členů ZO a RO např. typu:
Člen nebo členové byli přítomni na zasedání zastupitelstva rozhodného dne.
V rozhodný den na zasedání zastupitelstva předmětem jednání bylo rozhodování o prodeji předmětného nemovitého majetku obce.
Členové zastupitelstva přítomní na uvedeném zasedání zastupitelstva byli upozorněni (např. jinými členy zastupitelstva) na skutečnosti, že se může jednat o nevýhodné hospodaření s obecním majetkem.
Členové byli upozornění na možnou zákonnou pochybnost při přesunu obecního majetku.
Členové na zasedání zastupitelstva přes uvedené upozornění hlasovali pro schválení nevýhodného prodeje nemovitého majetku obce.
Usnesení o schválení nevýhodného převodu nemovitého majetku obce bylo přijato nadpoloviční většinou všech členů zastupitelstva obce (§ 87 OZ), takže uvedená většina členů zastupitelstva se bezprostředně podílela na přijetí tohoto rozhodnutí zastupitelstva, přičemž každý z jeho členů měl stejný hlas.“
Analýza rekapitulovala případy (judikáty a judikatury), které v posledních letech revidoval Nejvyšší soud (NS), či Ústavní soud (ÚS) a poskytl orgánům činným v trestním řízení jakýsi návod, jak v obdobných případech postupovat. Zároveň shrnovala kauzy, kterými se zabývalo Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ).
K trestní odpovědnosti na Rozhodnutí NS sp. zn. 5 Tdo 827/2012), jehož judikaturní význam byl podtržen schválením trestním kolegiem tohoto soudu a publikací pod č. 2/2014 Sb., při schvalování a v důsledků rozhodnutí přijatého zmíněnou většinou, pokud bylo učiněno v rozporu s povinností členů zastupitelstva obce řádně spravovat majetek obce, mohou nést všichni členové zastupitelstva obce, kteří hlasovali pro schválení určitého rozhodnutí, jímž byla způsobena škoda na majetku obce. V rámci trestních řízení uvedených shora se jako nejčastější pochybení starostů vyskytuje nerespektování kompetenčních ustanovení o rozhodování o hospodaření územního samosprávného celku, tedy porušování zejména § 84, § 85 a § 102 OZ, a to často ve spojení s porušením povinnosti stanovené v § 39 odst. 1 a/nebo § 39 odst. 2 OZ. Jedná se tak v obecné rovině o otázku vytváření vůle obce k majetkovým dispozicím.
K postavením starosty obce ve vztahu k vytváření vůle obce se podrobněji zabývala soudním rozhodnutí nálezu ÚS, sp. zn. III. ÚS 721/2000, nálezu ÚS, sp. zn. I. ÚS 2574/14, usnesení ÚS, sp. zn. II. ÚS 2246/15, k tomu srov. např. rozsudek NS, sp. zn. 21 Cdo 224/2002 nebo již citovaný nálezu ÚS, sp. zn. IV. ÚS 576/2000).
K usnesení příslušného orgánu obce představuje materiálně právní podmínku pro vyjádření projevu vůle obce, který se stává perfektním (formálně navenek vyjádřeným) teprve v případě podpisu příslušné smlouvy starostou, případně (za podmínek stanovených zákonem o obcích) místostarostou, není-li v souladu se zákonem příslušná působnost zcela nebo zčásti svěřena příslušnému odboru obecního úřadu nebo příspěvkové organizaci obce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3049/2007).
K zápisu u příslušného oprávněného orgánu obce, který vypovídá o tom, že se jedná o rozhodnutí majetkoprávního charakteru a ne o nějaké konstatování či „doporučení“ nebo o průběhu zasedání tohoto orgánu obce zachycující rozhodnutí o předmětném úkonu obce (srov. přiměřeně rozsudek NS, sp. zn. 30 Cdo 3328/2014).
K úmyslu přímému, či nepřímému v trestné činnosti spáchané při výkonu funkce starostky (v dovolacím řízení byla rozhodnuta usnesením NS, sp. zn. 5 Tdo 492/2015 a následně nálezu ÚS, sp. zn. II. ÚS 3454/15), která v postavení veřejného činitele (§ 89 odst. 9 trestního zákona) a byla povinna znát obsah svých pravomocí vyplývajících především ze zákona o obcích a dodržovat je ve své činnosti, čímž zneužila postavení veřejného činitele k prosazení osobních zájmů bez ohledu na majetkové zájmy obce, které měla naopak chránit, takže si počínala nehospodárně ke škodě této veřejnoprávní korporace.
Je smutné, že tady na naší obci od roku 2006 tyto zákonné normy se ignorují!
1 Odkaz na PDF soubor: ANYLÝZA 4 NZN 603/2016 (viz zákonné normy – 2.1.)