Judikáty a judikatury – jsou právní normy,
které jsou důležité pro důvěru v právním řádu, které jsou dle Ústavy ČR závazné právní předpisy pro všechny orgány a osoby.
Proč orgány činné v trestním řízení v Bruntále a v Ostravě nepracovaly s judikáty a judikaturami (závaznými právními normami), které jsme jim předložili??????
Proč orgány činné v trestním řízení v Bruntále a v Ostravě, v odůvodněních nevyložily písemně své důvody, když se s námi předloženými judikaturami neztotožnily?????
A pro tuto nečinnost a ignoraci důkazů, odkazů na judikatury a právní normy u orgánů činných v trestním řízení v Bruntále a v Ostravě naše důvěra v náš právní stát poklesla na bod mrazu, a proto se zde chceme podělit se širokou veřejností o skutečnosti, která proběhla u nás na obci Světlá Hora a tuto naši nedůvěru odůvodnit skutkovými zjištěními a důkazy.
Co je tedy judikát a judikatura?
Judikát v širším smyslu znamená soudní rozhodnutí, ve smyslu užším pak rozhodnutí vyššího soudu, které má význam pro další rozhodování obdobných věcí, což znamená buď rozsudek, nebo nejčastěji užívané rozhodnutí vyššího soudu.
A soudní rozhodnutí v kontinentálním právním systému je aktem aplikace práva, kdy soud konkrétní případ podřazuje pod obecnou právní normu.
Judikát se tak odlišuje od precedentu v angloamerickém právním systému common law, kde soudní rozhodnutí, které řeší případ dosud právními normami neupravený, má normativní význam a je obecně závazné pro další rozhodování v obdobných případech. Precedens je na rozdíl od judikátu pramenem práva.
Termín judikatura pak označuje buď rozhodovací praxi určitého soudu, anebo publikovaná rozhodnutí, které se dotýkají určité dílčí otázky právní normy.
Cílem publikace rozhodnutí je sjednocování rozhodovací praxe v soustavě soudů. O publikaci rozhodnutí rozhodují kolektivní orgány soudů (u Nejvyššího soudu kolegia a u Nejvyššího správního soudu plénum) a před hlasováním jsou rozhodnutí předkládána k vyjádřením připomínkovým místům (soudům, Nejvyššímu státnímu zastupitelství, právnickým fakultám, některým ministerstvům aj.).
Publikovaná rozhodnutí jsou bezprostředně závazná pouze pro rozhodnutí v konkrétní věci. Publikace judikatury tak přispívá k předvídatelnosti soudního rozhodování a k právní jistotě.
Neformálně z nich však často soudy a případně i další orgány vycházejí pro autoritu soudů, které je publikovaly, a pro jejich přesvědčivost výkladu sporných otázek. Pro snadnější práci s judikaturou jsou u publikovaných rozhodnutí uváděny i jejich právní věty.
Judikatura může pomoci vyhrát soudní spor. Při tom je však třeba mít na paměti, že každý soud je nezávislý a nezávisle rozhoduje. Judikatura (soudní praxe) Vám může poskytnout užitečné informace, jak v podobných případech, jako je ten Váš, rozhodl vyšší soud a v našem případě se jedná o Nejvyšší soud ČR, článku 92 1 Ústavy ČR.
Význam judikatury lze využívat i v trestněprávním řízení.
Trestní zákoník tento právní termín přesně nespecifikuje. Třebaže v českém právním systému nefunguje systém precedentu, může okresní nebo krajský soud přihlédnout k rozsudku – judikátu vyššího soudu (argumentace judikáty, resp. judikaturou vyšších soudů je v současnosti u soudu zcela běžná). Slovy NS ČR, sp. zn.: 3 cdo 2811/2007: Došlo-li v soudní rozhodovací praxi při řešení určité materie k judikaturnímu ustálení právního názoru, je z povahy věci nezbytné, aby soudy nižších stupňů tento posun ve své rozhodovací praxi reflektovaly a v případě, že takový právní názor nesdílejí, jej ve světle jimi pečlivě vyložené argumentace konfrontovaly a se znatelným způsobem (v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozhodnutí) vyložily, proč, resp. z jakého nosného důvodu nebylo se ve věci s obdobným skutkovým či právním základem s předmětným judikátem ztotožnit.
V úvodu uvádíme, „že v preambuli Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., je každému občanovi České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přiznáno odhodlání řídit se všemi osvědčenými principy právního státu“, a tento princip je popsán v závazném právním názoru: Nálezu ÚS (Ústavního soudu), sp. zn. Pl. ÚS 29/11., který se musí považovat za závazný pro všechny orgány, tedy i orgány v obecní samosprávě, dle §5 odst. 1) 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a také orgány v trestním řízení, dle §12 odst. 1) 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu a osoby, dle článku 89 odst. 2) 4 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR, v návaznosti na skutečnosti, které jsou v tomto nálezu uvedené:
„Možná protiústavnost by mohla pramenit z rozporu s principem předvídatelnosti práva odvozeným z principu právního státu a s principem obecné rovnosti před zákonem, (v nálezu II. ÚS 566/05 ze dne 20. 9. 2006 (N 170/42 SbNU 455, kterým byla přezkoumávaná předchozí rozhodnutí, resp. předchozí řízení, zatížena vážnými pochybeními v oblasti hmotného i procesního práva).
Materiální právní stát je vystavěn mimo jiné na důvěře občanů v právo a právní řád. Podmínkou takové důvěry je stabilita právního řádu a dostatečná míra právní jistoty občanů. Stabilita právního řádu a právní jistota je ovlivňována nejen legislativní činností státu (tvorbou práva), ale též činností státních orgánů aplikujících právo, neboť teprve aplikace a interpretace právních norem vytváří ve veřejnosti vědomí toho, co je a co není právem.
Ústavní soud se zabývat k ústavně těmto zakotveným principům materiálního právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). „Princip právní jistoty a též i princip rovnosti před zákonem totiž vyžadují, aby se judikatura soudů za určitých podmínek měnila (změna hodnotového nazírání na právo, změna kulturních představ společnosti o právu, změny ve struktuře právního řádu či změny v těch složkách právního řádu, které leží v hierarchii nad interpretovanou normou atd.), a to určitým předem stanoveným postupem. (…) Ústavní soud také již k těmto otázkám judikoval, že v obecné rovině ve vztahu k závaznosti soudní judikatury by měl být již jednou učiněný výklad, nedojde-li k následnému shledání dostatečných relevantních důvodů podložených racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu více konformnějšími s právním řádem jako významovým celkem a svědčícími tak pro změnu judikatury, východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu principů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti, tj. rovnosti (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 252/04).
Princip právní jistoty vede k závěru, že jednotlivec veden důvěrou v právo, by měl mít vždy alespoň rámcovou představu o tom, zda jednání, kterého se dopouští, je jednáním právně dovoleným nebo zakázaným. (…)
Princip rovnosti před zákonem pak znamená, že zákon by měl být vykládán pro všechny případy splňující stejné podmínky stejně. (…)Tyto zásady platí tím spíše v případě orgánů, jejichž funkcí je mimo jiné i sjednocování judikatury, tj. tam, kde přijaté právní závěry mají z povahy sjednocování obecnější dopad na výklad právních norem. V případě takových, zpravidla nejvyšších soudních orgánů, je stanoven pro změnu judikatury, resp. odchýlení se od dosavadní interpretace práva, i zvláštní procesní postup, který zajišťuje účast širšího okruhu soudců. To právě i s ohledem na to, že změna judikatury takového soudního orgánu znamená mnohem citelnější zásah do principu právní jistoty a rovnosti před zákonem.“
1 článek 92 Ústavy ČR „Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.“
2 §5 odst. 1 zákona o obcích „Obec je samostatně spravována zastupitelstvem obce; dalšími orgány obce jsou rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce. Město je samostatně spravováno zastupitelstvem města; dalšími orgány města jsou rada města, starosta, městský úřad a zvláštní orgány města. Městys je samostatně spravován zastupitelstvem městyse; dalšími orgány městyse jsou rada městyse, starosta, úřad městyse a zvláštní orgány městyse.“
3 §12 odst. 1 trestního řádu „Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán.“
4 článek 89 odst. 2 Ústavy ČR „Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.“